Přírodní park Hřebeny - Krajina a její osidlování

Brdské Hřebeny jsou jedinečným fenoménem 40 kilometrového polooblouku souvisle zalesněného pohoří
ve středních Čechách, od řeky Litavky na jihu až na sever ke starému soutoku Berounky a Vltavy, kde se stékají všechny vody z Brdů. Již sám staroslovanský název Brdy, který se zachoval i v jiných slovanských jazycích, je výrazem pro zalesněné kopce, chlumy, hřbety. Lesy na Brdech rostou na vesměs chudých skeletových a kamenitých křemencových podkladech. Půdy jsou proto velmi chudé, výrazně nevhodné pro zemědělství. Proto také v dávných dobách usazování lidí zůstaly Hřebeny v podstatě ušetřeny kácení, klučení a žáření pro získávání úrodné půdy. Zemědělské půdy se nacházejí na náplavech pod kopci. Proto osady vznikaly pod Brdy. V Podbrdí byly zakládány dvorce, osady, města, hrady a zámky. Hřebeny
s rozlehlými lesy zůstávaly velmi dlouho kolonizací nedotčené a v majetku Koruny české.

Z povahy člověka nelze očekávat, že by brdské hvozdy ponechal na pospas jen jelenům, medvědům, vlkům, tetřevům a orlům. Zvídaví keltští Bójové patřili k nejlepším prospektorům své doby. Již oni těžili a využívali nerostného bohatství ukrytého ve skalnatém masivu brdského pohoří. Už mnoho staletí před naším letopočtem na Hřebenech vznikala keltská hradiště - oppida. Patří mezi ně Kazín, Babka, Hradec a Plešivec. Nepochybně na Bojovském a Všenorském potoce keltští Bójové rýžovali zlato a v prostoru Písku a Plešivce získávali železo již v dobách římského impéria.

Plešivec je zdaleka nápadným ze Hřebenů poněkud západním směrem vysunutým vrchem. Lze ho spatřit jak z kopců nad Karlštejnem, tak ze žižkovské televizní věže. Podle archeologických nálezů jeho ploché temeno osídlovali lidé již od doby kamenné. O vrcholu rozkvětu svědčí nesčetné nálezy bronzových předmětů
z období kultury knovízské před třemi tisíci let. Výhodná poloha náhorní plošiny na Plešivci přitahovala
k osídlení zřejmě po všechna období. Byla vykopána řada předmětů z keltského období kultur halštatské
i laténské včetně zlatých duháků. Bylo nalezeno a ještě více zcizeno a znehodnoceno mnoho „pokladů“
z nejrůznějších dob s předměty z bronzu, stříbra, zlata, ale i kamene a železa. Významným byl nález pokladu stříbrných denárů z doby knížete Spytihněva II. a krále Vratislava II. Nasvědčuje tomu, že keltské oppidum, později slovanské hradiště, mohlo být obývané ještě za krále Vratislava v druhé polovině
11. století. V 18. a 19. století se pod Plešivcem těžila železná ruda. Šachtu později zaplavila voda a zůstalo jezírko. Odtud pochází stará místní pověst o Hadí královně, která pod zemí střežila poklad, a když se
k němu horníci prokopali, zalila všechny podzemní prostory vodou. Je zajímavé, jak téma velmi koresponduje s náměty starých irských bájí.

Krkavčí skály skýtají daleký výhled do kraje.

V roce 1999 nelegálním průzkumem detektorem kovů byl objeven a následovně zcizen keltský „poklad“, který byl obratem prodán za 150 000 Kč. Skutečná kulturně historická hodnota takových nálezů se nedá ani vyčíslit. Ukradené vykopávky výrazně poškozují možnosti studovat a dokladovat kulturní dědictví českého národa.

K jižní hranici PPa Hřebeny za řekou Litavkou se přimyká starobylá železářská osada Jince. Huť se písemně připomíná v roce 1390. Se zdejší výrobou železa jsou spojeny rody Vratislavů z Mitrovic a hrabat z Vrbna, z nichž jako železářský odborník vyniknul Rudolf z Vrbna, stavitel jinecké vysoké pece Barbora. Pod vrchy Písek a Komorsko na Hřebenech se těžila kvalitní železná ruda s obsahem 40 – 50% Fe. Brdské železářství v 18. a 19. století produkovalo 70 – 80% železa v zemích Koruny české.

Na Hřebenech mezi Dobříší a Hostomicemi pod Brdy nedaleko silnice se zdvíhá skalnatý kopec Hradec (628 mn.m.) se zbytky valů a propadlými jámami po stavbách někdejšího keltského oppida z období halštatsko-laténského. Severně od Dobříše při hranici přírodního parku u Obory lze nalézt kruhový val
s vodním příkopem někdejšího slovanského hradiště z 8. až 10. století n.l.

V prostoru křemencových výchozů kolem skalky Babka (505,5 mn.m.) nad Řevnicemi se nacházejí připomínky na hradiště z doby kultury knovízské před 3 tisíciletími. V okolí jsou zřetelné zásahy po těžbě jaspisu a železné rudy.

Na brdských lukách se volně pasou koně.

Přeskočíme přes nějakých dva a půl tisíciletí a posuneme-li se o dva a půl kilometru jihovýchodně pod kótu Skalka (553,0 mn.m.), najdeme areál bývalého barokního kláštera Skalka. Stavby, které byly vážně poškozeny hornickou činností, byly již vesměs opraveny. Skvostem barokní architektury je kostelík sv. Maří Magdalény, jehož stavitelem byl v letech 1692-1693 Kilián Ignác Diezenhofer. Krápníkovou výzdobu kostela podle jeskyně Maří Magdalény u Aix-en-Province doplnil Petr Brandl v roce 1694 nástěnným obrazem sv. Maří Magdalény. Když tomuto uměleckému skvostu hrozila
v 50. letech minulého století zkáza otřesy z těžebních odstřelů, podařil se českým restaurátorům husarský kousek – sejmout unikátní fresku na plátno a přenést ji do kostela sv. Václava
v Mníšku pod Brdy.

Na nejsevernější části Hřebenů, na Kopanině (411 m.n.m.) se setkáváme se zbytky starověkého
a středověkého hradiště Kazín, ve starých pověstech spojeného s počátky formování českého národa. Televizní věž „Cukrák“, viditelná z mnoha míst v Praze, svým způsobem symbolizuje spojení minulosti
s moderní dobou.

Ing. Vladimír Valenta, CSc.

Úvodní charakteristika parku
Geologie a geomorfologie
Krajina a dějiny
Vody na Hřebenech
Lesy na Hřebenech
Plešivec