Přírodní park Hřebeny - Krajina a dějiny

Krajinu Hřebenů převážně vystavěly chudé kambrické křemencové slepence a ordovické křemence. Proto vznikaly i chudé půdy nevhodné pro zemědělství. V holocénu na nich vyrostly dubo bukové
a jedlo bukové pralesy s mnoha dalšími druhy dřevin, tedy úživné lesy, v nichž medvědi, vlci a rysi proháněli jeleny, srnčí a černou zvěř.

Postupně do Hřebenů pronikali lidé. O těch předhistorických jsme si povídali minule. Po porážkách Keltů, vyvrácení a vyrabování jejich kulturních a hospodářských center v 1. století n. l. agresivními Germány, jako by země osiřela. Opuštěná sídla pohltil les.
Kdy vlastně začíná historie brdských Hřebenů? A kde? Názvem Hřebeny byl původně označen úsek brdského geologického zlomu od Hradce po Vrážky. Později byl rozšířen na brdské pohoří podél geologického zlomu od Litavky po Zbraslav. Hřebeny nebyly v historické době trvale osídleny. Sídla vznikala na jejich okrajích, později s výjimkou hornických osad (Komorsko) nebo obydlí uhlířů, lesníků
a myslivců.

Datum příchodu starých Slovanů do oblasti Brdů je těžko doložitelné. Budovali hradiště, často na místech starých keltských oppid a historikové připouštějí míšení zbytků Keltů se Slovany. 

Podzimní bučina na Hřebenech
foto: V. Valenta

V oblasti Brdské vrchoviny známe staroslovanská hradiště na Radeči, Březině, Plešivci, v Oboře nad Dobříší, Kazíně a snad i na Třemšíně. 

Všechna jsou spojena s pověstmi a bájemi. Vlastní nepřístupné Hřebeny staré Slovany k usazování moc nelákaly. Slovanské, resp. české osady vznikaly pod Hřebeny v Podbrdí, kde byla obdělavatelná zemědělská půda. V průběhu staletí, jak byla podbrdská krajina osídlována, Hřebeny se staly nejprve královskými, později i soukromými honebními revíry. Lesnaté Hřebeny se s rozvojem civilizace stále více stávaly zdrojem kamene, rud a dříví jako základní suroviny a jako paliva.

S první písemnou zmínkou o Brdech se v dlouhém trvání jejich vývoje setkáváme vlastně nedávno.
V dochované listině zbraslavského kláštera se praví, že vrchy nad Zbraslaví se nazývají Brdy. Listina, pocházející z doby Jana Lucemburského a Elišky Přemyslovny, je datována rokem 1325. V roce 1337 
Jan Lucemburský daroval část královských lesů nad Dobřichovicemi rytířskému řádu Křižovníků
s červenou hvězdou.

Založení osady Řevnice sahá do doby krále Vladislava II. Písemně je obec doložena v roce 1253, v roce 1292 za krále Václava II. se stává městečkem. Až v roce 1968 bylo povýšeno na město. Řevnické lesy
na Hřebenech byly ve středověku spravovány různými řády, po roce 1945 se staly vlastnictvím města.

Na druhé straně Hřebenů čeští králové vybudovali strategické hrady v Mníšku a v Dobříši na Zlaté stezce
z Bavor do Prahy. Od 14. století se Mníšek pod Brdy připomíná jako královské městečko s tvrzí. Mníšecké panství bylo v 16. století za Vladislava II. Jagellonského prodáno pánům z Mitrovic. S Mníškem je spojeno železářství a metalurgie.

Dobříš je známa již od 10. století. Král Václav I. dal v roce 1252 zbudovat v Dobříši královský hrad.
Za Jana Lucemburského v r. 1321 vyrostla pod hradem trhová ves. V dobách Karla IV. a Václava IV.
se stal Dobříšský hrad sídlem královského lovčího. V 15. století byla osada Dobříš povýšena na městečko. Královské zboží na Dobříši s rozsáhlými lesy na Hřebenech prodal věčně zadlužený Ferdinand II. Habsburský v roce 1630 Brunovi z Mansfeldu. Mansfeldové vystavěli nejprve renesanční zámek, který
v letech 1745 – 1765 přestavěli podle vzoru francouzských zámků. Zámek byl za Druhé světové války obsazen Gestapem, po válce se stal kulturním a rekreačním centrem Čs. svazu spisovatelů, v 90. letech
se vrátil do držení rodu Colloredo-Mansfeldů.

Konec října na Hřebenech
foto: V. ValentaMěsto Dobříš a její obyvatelé utrpěli těžké ztráty při vpádech cizích vojsk.  Město bylo dvakrát zpustošeno během 16. století a vydrancováno a vypáleno Švédy za Třicetileté války. Teprve s průmyslovou revolucí a společenskými změnami v 19. a 20. století postupně dochází k rozvoji města. Také na Dobříšsku byly budovány hutě
a rozvíjela se průmyslová výroba. Světoznámou se stala výroba jemných kozinkových rukavic. V 19. a 20. století dochází k rozkvětu města, které se na čas stalo i okresním městem. V současné době má statut ORP (obce s rozšířenou působností).
Města Dobříš spolu s Mníškem pod Brdy, Řevnicemi a Dobřichovicemi
se stala významnými rozvíjejícími se kulturními a hospodářskými centry oblasti brdských Hřebenů. 

Severní část pruhu lesů na Hřebenech patřil k Litni, původně majetku starobylého rodu Buziců, později Daubků. Následující lesní pruh náležel osovskému panství Kouniců. Dnes jeho vlastníkem je J. Palivec, vnuk Heleny Čapkové a diplomata a básníka Josefa Palivce.

Obec Hostomice pod Brdy se stala ve 14. století „královským a ochranným městečkem“. To bylo v roce 1738 povýšeno na město. Město je vlastníkem velkého lesního celku na Hřebenech. S historií města jsou
v 19. století spojeny stávky a protesty dělníků, kteří byli krutě vykořisťováni.

Dubová bučina na suťových svazích rokle Kejné
foto: V. ValentaJméno vsi a tvrze Hluboš se objevuje za husitských válek, kdy před ústím potoka
„V zabitých“ 8. září 1422 katoličtí páni pobili příbramské husity. Husité za Jana Žižky překonali Hřebeny ještě jednou směrem na Velký Chlumec. Od té doby tam zůstalo pomístní jméno Žižkov. Ke hlubošskému panství patří velký lesní hospodářský celek na Hřebenech. V barokním zámku Hluboš počátkem První republiky dočasně pobýval také prezident T. G. Masaryk.

Na Litavce leží městečko Jince. Již za Václava IV. v r. 1390 je doložena železná huť. Technickou památkou je dřevouhelná vysoká pec Barbora z roku 1810 vystavěná vynikajícím metalurgem Rudolfem z Vrbna. Jince byly rodištěm vynikajícího houslisty, českého Paganiniho, Josefa Slavíka. Rovněž sousední Čenkov je historicky spojen se železářstvím.
V roce 1912 tam pracoval jako kovodělník budoucí jugoslávský prezident Josef Broz Tito, který se do Čech rád vracel.

V lesích na Hřebenech v nadmořské výšce 580 m stávala osada Komorsko. Zanikla již ve středověku. Dnes tam fungují budovy polesí Komorsko Lesního závodu Dobříš a adaptační obůrka pro daňky. Uprostřed Hřebenů ve výšce 440 m.n.m. leží obec Kytín s kostelem ze 14. století. Osamělými budovami na Hřebenech jsou hájovny: Jelení palouky, Trnová, Knížecí Studánky, Brodce a Obora. Zarostlé ruiny vypálené hájovny pod Bílým Kamenem připomínají boje s Němci v závěru II. světové války. S vojenskou činností jsou spojeny objekty muničních skladů a raketových základen z dob studené války.
Červeně a bíle v červnu na brdských pasekách rozkvetou náprstníky (Digitalis purpurea)
foto: V. Valenta
Zlatá stezka pod Hřebeny v dobách míru poskytovala obyvatelům přilehlých obcí zdroj obživy a obcím prostředky pro rozvoj. V dobách nejistot a válek postupující a ustupující vojska a loupežníci přinášeli zkázu a zmar. Nejhůře se zachovala ustupující švédská vojska na konci Třicetileté války, která vyloupila a vypálila všechna města a obce na Zlaté stezce a zanechávala za sebou utrpení a smrt. Ani nové pobělohorské panstvo se nechovalo k českému obyvatelstvu soucitně. Ani nástup industriální revoluce s rozvojem hornictví a hutnictví příliš nezmírnil chudobu obyvatel Podbrdí. Sociální a ekonomické postavení obyvatel se začalo vylepšovat až začátkem 20. století a zejména se vznikem Československé republiky. Tu předcházela První světová válka, v níž zahynuly tisíce obyvatel Podbrdí. Každá obec, každé město má své památníky na paměť desítek svých padlých.

I Druhá světová válka si na Hřebenech vyžádala hodně obětí. Jak padlých v boji tak popravených
a umučených při výsleších nebo zavražděných v koncentračních táborech. Celou válku lesnaté nesnadno přístupné Hřebeny byly útočištěm protinacistického odboje, partyzánů a výsadkářů. Desítky padlých připomínají pomníčky rozeseté po celých Hřebech. Na Brdech se tvrdě válčilo i několik dní po oficiálním podpisu německé totální kapitulace. Poslední výstřely Druhé světové padly až 11. května 1945 na Slivici
u Milína.

Ing. Vladimír Valenta, CSc.

Úvodní charakteristika parku
Geologie a geomorfologie
Krajina a její osidlování
Vody na Hřebenech
Lesy na Hřebenech
Plešivec