Přírodní park Hřebeny - Geologie a geomorfologie

Vše živé ze země pochází a do ní se vrací. A už se během času živá příroda vyvíjela jakýmkoliv směrem, vždy vycházela z půdy na horninovém podloží. Jaké tedy je? 

Dávná minulost oblasti dnešního brdského pohoří sahá do geologického období před 600 miliony let až do starohor (proterozoikum). Je tvořeno horninami, které vznikaly více než půl miliardy let. Jsou to horniny, které se tvořily z usazenin pradávných moří: proterozoického (před 600 miliony let), kambrického 
(před 500 miliony let) a ordovického (před 450 miliony let). V etapách mezi jednotlivými záplavami, jak moře přechodně ustupovala, formovala se pohoří. Pozdější záplavy mělkých moří z období siluru
a devonu (před 350 miliony let) formovaly sousední Český kras, ale Brdy už nezasáhly. Břehy pozdějších křídových moří se táhly ještě severněji. 

Po ústupu devonského moře až do počátku svrchního karbonu (zhruba před 400 – 320 miliony let) probíhaly horotvorné děje variského (či hercynského) vrásnění provázené hlubinným magmatizmem. Vysrážením hydrotermálních roztoků s vysokým obsahem kovů vznikala rudná ložiska (Fe, Pb, Zn, Ag, Au,U). Znovu bylo vrásněno staré proterozoické podloží. Dochází ke zlomům a přesmykům podél osy
JZ-SV. Tehdy vzniká páteřní brdský zlom spojený s proterozoickými přesmyky, který se táhne
od jihozápadu severovýchodním směrem. Vychází ze středních Brdů vklíněný do kambrických vrstev.
V jižních Hřebenech přibližně od vrchu Hradce pak tvoří rozhraní mezi kambriem a dobříšským proterozoikem. Od Stožce na severovýchod rozděluje hořovicko řevnický křemencový ordovik od starohorní geologické vrstvy dobříšsko štěchovického algonkia. Ačkoliv zeměpisně Brdská vrchovina končí anebo začíná nad Zbraslaví, zlom překračuje vltavské a břežanské údolí, modřanskou rokli, pokračuje podél jižní části Kunratického lesa na Chodov, prochází Přírodním parkem Škvorecká obora – Králičina a končí až mezi Úvaly a Českým Brodem. PPa Hřebeny mají severní hranici zakreslenou nad Lipenci a Zbraslaví – Baněmi. 
Vlevo: Největší odhalený ordovický profil (ordvik = geologické období před cca 450 - 500 miliony let) nad Berounkou „pod Kazínem“ u Mokropes, při severním výběžku Hřebenu.
foto: V. Valenta
Dlouhé období křídy (před 145 – 65 miliony let), v němž téměř nedocházelo k větším tektonickým
pohybům, formovalo severočeskou křídovou pánev. V oblasti Brdů vlhké a teplé podnebí způsobilo intenzivní zvětrávání a odnos hornin. 

V tropickém klimatu poloviny starších třetihor (před 20 – 30 miliony let) působily mocné horotvorné tlaky (alpské vrásnění) a projevila i sopečná činnost, která vytvarovala České středohoří a pohoří obohatila vulkanickými horninami. V Brdech vznikaly podélné a krátké příčné zlomy. 

Tehdy docházelo také k velkým změnám vodotečí. Ve Všenorské bráně byl zjištěn pruh zlatonosných říčních sedimentů a jílovců s rostlinnými zbytky, který výplní odpovídá korytu široké řeky. Její tok byl 
v dalším vývoji stržen do směru dnešního Bojovského potoka a/nebo Berounky. Do tohoto období také spadá vznik údolí řeky Litavky, která postupně se zahlubujíc tvrdými kambrickými horninami, vytvořila průlomové údolí, původně dále směřující středněmiocénní pánví Vižina (před cca 10 miliony let) hostomickou kotlinou do prostoru dnešních Řevnic. V průběhu čtvrtohor se údolí Litavky prohloubilo
a prorazilo si dnešní směr. 

Ve čtvrtohorách, v dobách ledových, docházelo k mrazovému zvětrávání a vytváření pro Brdy typických periglaciálních útvarů, jako jsou kamenná moře (Hradec, Stožec, Provazec, Plešivec) a proudy (Hviždinec, Kamenná u Řevnic), skládané skály, tory, převisy (Hřebeny) a zdi (Černolické skály). Různé skalní převážně křemencové útvary jako hrady, věže, balvany a balvanité proudy a kamenná moře jsou pro Brdy
a tudíž i PPa Hřebeny typické. 

Horniny, se kterými se na Hřebenech setkáváme, jsou především různé typy křemenců, křemičité slepence, hrubozrnné křemičité droby a jemnozrnné slepence, silicity, pískovce a také různé břidlice. Jen okrajově se setkáváme s vyvřelinami jako amfibolity, bazalty, pyroxeny, diabázy, spility, andezity a ryolity. 

Horniny sedimentárního původu převládají. Proto zde můžeme najít i stopy po životě v dávných mořích. Zbytky mikroorganizmů a planktonních řas ve křemenných stromatolitech z nejstarších období (proterozoika) jsou svědectvím nejstaršího života na Zemi. 

Kambrické (kambrium, geologické období před 500-550 miliony let) skály nad řekou Litavkou s nálezy trilobitů (PP Vinice).
foto: V. Valenta
Bohaté nálezy zkamenělin poskytují kambrické sedimenty tzv. „brdského kambria“ z období před 500 – 550 miliony let. Pasecké kambrické břidlice na lokalitě Kočka v nedalekém VVP Brdy zmiňuji proto, že mají souvislost s Jineckým souvrstvím. Čeští paleontologové tam prokázali původní místa výskytu kambrických členovců. Jde zejména
o endemitického (původního) členovce Kodymirus vagans (Chlupáč et Havlíček, 1965), Kockurus grandis (Chlupáč, 1986) a Vladicaris subtilis (Chlupáč, 1996). 


Konkrétně pro PPa Hřebeny je významné kambrické Jinecké souvrství nad Litavkou mezi Jincemi a Rejkovicemi. Jde o světoznámé naleziště fosilií tzv. paradoxidové fauny, která v hornině zanechala stopy, záznamy svého životního chování. Ty objevil a posléze rozluštil Radek Mikuláš v roce 2001. 

Nesmíme opomenout významnou skutečnost, že paleontology světových jmen zde byla objevena řada endemitických trilobitů již od začátku 19. století, jako např. Conorhyphe sulzeri (Schlotheim, 1823), Ellipsocephalus hoffi (Schlotheim, 1823), Rejkocephalus rotundatus (Barrande, 1846), Lobocephalina emmrichi (Barrande, 1846), Litavkaspis rejkovicensis (Fatka a sp., 1981), Rejkocephalus knizeki (Kordule, 1990), Rejkovicichnus necrofilus (Mikuláš a kol., 1996). Toto světově unikátní paleontologické naleziště Vinice je od r. 1999 vyhlášeno přírodní památkou na rozloze 43,18 ha. 

Největším ordovickým profilem v celém Barrandiénu jsou příkré skály nad Berounkou v prostoru Kazína. Jsou to odkryvy ve flyšoidním ordoviku letenských vrstev i s pseudokrasovou jeskyní nad řekou. Nejvyšší nadmořská výška nad nimi, Kopaniny, dosahuje 414 m. 

Překročením Všenorské brány se dostáváme do prostoru Červené hlíny (467,4 m.n.m.) s Černolickými skalami. Červenou hlínu charakterizují křemencové balvany a železité kaolinitické zvětraliny. Skály tvoří výrazné křemencové zdi, které slouží horolezeckému výcviku. V r. 1999 byly Černolické skály vyhlášeny přírodní památkou. 

Malebná vyhlídka na meandr a nivu Berounky a na město Řevnice je ze Hviždince (475,8 m.n.m.). Tato křemencová skála přesahuje nad příkrými balvanitými svahy, nad hlubokým příčným zlomem, roklí se sutěmi, kamennými proudy a skalními výchozy křemenců řevnického ordoviku, kterou teče potok Kejná. Obdobný ráz mají svahy protější Kamenné (469 m.n.m.). V tomto prostoru zarůstá velký lom, který kdysi dodával kámen na dláždění pražských vozovek. 

Výrazným křemencovým výchozem je vrcholek Babka (505,5 m.n.m.) nad příčnou roklí s Babským potokem mezi Řevnicemi a Mníškem pod Brdy. Na Babce se těžil jaspis. Pod celým tímto rozsáhlým územím se nacházela ložiska železných rud. Byla těžena od nejstarších dob, na mníšecké straně těžba pod Skalkou (553,0 m.n.m.) skončila až v roce 1968. Po celém prostoru se setkáváme s pozůstatky někdejší hornické činnosti. Většinou se těžila železná ruda různé jakosti. V prostoru Stříbrné Lhoty se ve středověku kutalo stříbro a již několik kilometrů za hranicí PPa Hřebeny kolem Pleši (490,3 m.n.m.) se těžilo zlato.

Středový hřeben většinou ostře spadá na jihovýchod a přechází do mírné pahorkatiny dobříšského proterozoika. Na sever mezi hřbety příčnými kamenitými roklemi a stržemi řevnickým ordovikem potoky odvodňují Hřebeny do Berounky. 

Náhorní plošinu Bílého Kamene, kde Hřebeny již přesahují nadmořskou výšku 600 metrů, obsadily stavby raketové základny z 80. let minulého století. Za nimi kamenitými stržemi na sever protéká Drahlovický potok. Od kopce Vrážky (577 m.n.m.) probíhá jihozápadním směrem k jihu ostře spadající hřeben, tvořený kambrickými šedými až hnědočervenými křemičitými slepenci. Táhne se přes balvanitý Stožec 
(604,3 m.n.m.), přes srázy Hradce (628 m.n.m.), Kuchyňku (636 m.n.m.), Provazec (639 m.n.m.) a Holý k Čenkovu. V délce několika kilometrů vystupují mrazové sruby. Ze Hřebenů k jihu prudce spadají balvanité svahy. Stará bučina (4N) na balvanitých svazích Hradce na území 49,92 ha je od roku 1989 chráněna jako přírodní rezervace. Další přírodní rezervací na Hřebenech je Kuchyňka, která na území
21,18 ha již od roku 1933 chrání typický brdský suťový porost.

V tomto prostoru je vyvinut druhý, paralelní severní, samostatný hřeben, který se táhne od Plešivce 
(653,8 m.n.m.) přes Písek (690,7 m. n.m.), Velkou a Malou Babu, Studený (660,3 m.n.m.), Charvát
(625 m.n.m.) a Roudný (637,3 m.n.m.) k Vrážkám. Tento paralelní hřeben je tvořen faciemi tvrdých skalecko řevnických ordovických křemenců. Jeho jižní stranu lemuje úzký pás ordovických vyvřelin šáreckého souvrství (bazalty, diabázy, bazaltové tufy), na nějž kolem Písku navazují křemenné pískovce 
a slepence ze středního kambria. Jejich rozpadem na vrchu Písku se tam tak ocitnul písek původem ze dna moře před 550 miliony let. 

Mezi jižním kambrickým hřebenem a souběžným severním ordovickým hřebenem se vytvořily náhorní plošiny. Tu severní charakterizují čenkovské šedozelené a hnědočervené kambrické pískovce, jižní část deluviální hlinito kamenité uloženiny. 

Brdy byly po několik staletí dominantní železářskou oblastí Čech. Železnorudná ložiska v Brdech mají dvojí genézi. Na Příbramsku jsou žilná, jejichž největší koncentrace se soustředila do příbramského železnorudného revíru, a jsou vázána na tektonické poruchy svrchního proterozoika a kambria. Na Hřebenech jsou zdrojem Fe železnorudná sedimentární ložiska v ordovických vulkano sedimentárních horninách. Neželezné rudy se vyskytovaly na Hřebenech jen zřídka. 

Dolování přecházelo od povrchového po hlubinné. Na mnoha místech Hřebenů nacházíme pozůstatky po důlní činnosti. Dobývání železné rudy na Hostomicku od dávných dob zahrnovalo zejména území od Felbabky-Ostrého přes Plešivec, Písek, Provazec až po Studený. Dodnes jsou v podzemí kilometrové štoly a rozsáhlé důlní prostory. Důlní prostory, stavby a zařízení nad zemí dávno pohltil les. Přes to nacházíme kamenné zídky, hradby a trosky staveb, jejichž smyslu se můžeme jen dohadovat. Obcházíme stromy zarostlé šachty, propady a odvaly. Staré hornické cesty pohltila vegetace.

Ing. Vladimír Valenta CSc.

Úvodní charakteristika parku
Krajina a její osidlování
Krajina a dějiny
Vody na Hřebenech
Lesy na Hřebenech
Plešivec